16.-18.11. 2018

 teenagersmaj Page 1

Teenagers víkend 2018 - vznik Československa

Je páteční večer a my s našimi jaroměřskými Slepicemi (parta holek z Jaroměře) opět vyrážíme strávit víkend na Vesmír. Na recepci je pusto prázdno, a tak odhazujeme krosny a vydáváme se kam jinam než do krbovky. Dneska je první večer víkendu, a tak se všichni účastní seznamovacích her a snaží se zapamatovat si co nejvíce nových jmen a tváří.

Když bylo usouzeno, že jsme seznámeni dostatečně, ujímá se nás Mája, která nám rozdá nová prvorepubliková jména a pasy Rakouska-Uherska s charakteristikami našich postav. Ale pšššt, všechno si zatím máme nechat pro sebe!

Ráno nejsem jediná, komu chvíli trvá, než si uvědomí, že ta písnička, kterou slyšíme nepatří do snu, ale že je to doopravdy budíček. Po chvilce převalování ve spacáku vstáváme a vyrážíme na snídani, po které nás čeká takové volnější dopoledne rozdělené do tří bloků. Můžeme si vybrat, jestli půjdeme na Velkou Deštnou, hrát míčové hry anebo relaxovat u antistresových omalovánek.

Odpoledne však přichází čas na Májinu hru o založení republiky. Podle pasu se dělíme na Čechy a Slováky. Každá půlhodina znamená jeden válečný rok – dohromady je jich tedy 5. Každý rok nám přijde dopis s úkoly, které máme plnit (odeslat varování, podepsat petici, zorganizovat shromáždění...), speciálně pro Slováky a Čechy, ženy či muže nebo pro všechny dohromady. Při jejich plnění nám mají pomoci profese našich prvorepublikových postav a další fakta sepsaná v našich pasech. Vše je perfektně promyšlené, a tak jsme i přes pár menších zaváhání válku ve zdraví přečkali a vysněné Československo úspěšně založili.

Po velké dřině je potřeba si chvíli oddechnout. To také uděláme a vzápětí vyrážíme na mši do kostela sv. Matouše, nádherně vyzdobeného svíčkami. No a pak už se jde slavit! Čeká nás večeře v podobě rautu a taky lekce základních společenských tanců s Týnkou a Dominikem. Potom volná taneční zábava s tancem Letkis a spoustou freestylu...

V neděli ráno zamíříme na mši dolů do Deštného, vypomůžeme s úklidem a někteří stihnou před odjezdem domů dokonce i oběd. To my už ale dávno sedíme v autobusu směr Jaroměř. Tak zase příště Vesmíre!

Bětka Žurková